Nový zimní výběh pro koně
Stavba nového zimního výběhu je úplná story. Začalo to myšlenkou, že by koně mohli být přes zimu v nějakém sofistikovanějším prostředí. Tím myslím, jak již to v zimě bývá, u nás na jihu, abychom se nebrodili po kolena v blátě. I když koňům, to až zas tak nevadí, tak pro mě byl hotový očistec protlačit kolečko s čímkoliv i krátkých dvacet metrů. Pro zbytek dne jsem byla až zase do večera totálně odvařená.
Začala tedy důkladná teoretická příprava, po níž jsem zjistila, že bez půl mega je úplně zbytečné se do něčeho pouštět. Ale protože my tato částka neříkala pane, tak přišla na řadu moje oblíbená metoda a to tzv. z hovna uplést bič. Vynechám fázi dalších teoretických příprav a přeskočíme rovnou k činu.
Přijel bagr a vyspádoval terén, který měl spád samozřejmě na jinou stranu, než jsme potřebovali. Takže se hodně nabagroval. Pak udělal kastlík na zimní výběh a zároveň na novou jízdárnu. A teď příjde veselá část, stavba přístřešku. Přístřešek jsme si vyhlídli v Benešově u Prahy. Rušili zrovna chov. No jo, ale jak ho sem dostat. A navíc byl umístěn na místě, kam zvládne přijet auto jenom při hlubokém mrazu nebo úplném suchu. Byl prosinec. Našli jsme statečnou partu chlapů okolo Jirky Cahy a rozhodli se, tenkrát ještě boxy, přestěhovat k nám. Kluci vyjeli do Benešova, kde každé prkýnko po prkýnku rozložili, každý šroubek atd. označili a během dvou dnů přivezli. Tamní příběhy o slaňování našeho Transportéru traktorem přeskočím.
Doma už probíhala standardní stavba. Během dvou týdnů byl přístřešek zase postaven. Vlastně již po třetí, protože původně byl postaven v Jihlavě. Jenže jsem s hrůzou zjistila, že koně nebudou mít úplně ideální výhled. Koukali se na hřiště, místo do krajiny. Co teď? Chlapi navrhli jeřáb a přístřešek pootočit. Byl to obrovský risk, že se nám přístřešek rozlomí, ale vyšlo to. Co dodat, byl to infarktový stav. Nejhorší bylo za námi. Navezli jsme tuny fereta, udusali a zimní výběh byl hotov. Snadné, že?
